Před dalším létem klimatických katastrof si promluvme o skutečných řešeních

Categories:

CrimethInc. a Freedom přinesly začátkem května analýzu Petera Gelderloose, který zkoumá, proč strategie, které v současnosti používají mainstreamová ekologická hnutí k zastavení průmyslově produkované změny klimatu, selhávají – a co bychom mohlx dělat místo toho. Pro podrobnější seznámení s těmito otázkami doporučujeme Peterovu novou knihu The Solutions are Already Here: Strategies for Ecological Revolution from Below (Řešení už tu jsou: Strategie ekologické revoluce zdola).


Před dalším létem klimatických katastrof si promluvme o skutečných řešeních

Mainstreamový proud klimatického hnutí vychází z předpokladu, který zaručeně vede k neúspěchu. Nejen k neúspěchu. Ke katastrofě. A čím účinnější bude, tím větší škody způsobí.

Pojďme prozkoumat proč.

Klimatický redukcionismus

Když se v dnešní době řekne environmentalismus, lidé si pravděpodobně představí občanskou neposlušnost v ulicích, mediální aktivismus, nadšené lobbování a konference, jejichž cílem je stanovit globální cíle pro emise uhlíku – to vše pod vedením nevládních organizací, akademiků a progresivních politiků. Ekologický boj však vždy zahrnoval také antikapitalistické a antikoloniální proudy a tyto proudy v posledních desetiletích sílí, jsou dynamičtější a lépe propojené.

Tento růst se však neobešel bez komplikací, často způsobených intenzivními cílenými represemi, které zanechávají hnutí vyčerpaná a traumatizovaná, jako například Green Scare (Zelený strach), který začal v roce 2005, a potlačení hnutí Standing Rock a dalších hnutí proti ropovodu vedených původními obyvateli o deset let později. Systematicky se právě ve chvílích, kdy si radikální proudy lížou rány, dostává na scénu převážně bělošská, středostavovská vize environmentalismu a posouvá celou konverzaci reformním směrem.1

Skutečná krize, které čelíme, je komplexní ekologickou krizí, v níž se proplétají problémy jako policejní zabíjení, represivní zákony, pokračující historie kolonialismu a nadřazenosti bílé rasy, ztráta životního prostředí, zábory půdy, kultury jídla, lidské zdraví, urbanismus, hranice a války. Vedení environmentálního hnutí učinilo strategické rozhodnutí redukovat to vše na otázku klimatu – klimatickou krizi – a znovu postavit stát do role hlavního hrdiny, našeho potenciálního zachránce. To znamená soustředit se na Pařížskou dohodu a summity COP jako na řešení problému a pomocí performativního aktivismu a občanské neposlušnosti požadovat změny politiky a investice na podporu zelené energie.

Klima se otepluje, bez ohledu na to, co se domluví na mezinárodních klimatických summitech.

Předvídatelné selhání

Dva pilíře jejich strategie řešení klimatické krize jsou zaprvé zvýšení výroby zelené energie a zadruhé snížení emisí uhlíku.

První cíl se jim daří plnit velmi efektivně, druhý vůbec. Bylo to zcela předvídatelné.

Každý, kdo rozumí tomu, jak naše společnost funguje – tedy jak funguje kapitalismus –, ví, že pravděpodobným výsledkem zvýšení investic do zelené energie bude zvýšení produkce fosilních paliv. Hlavním důvodem je to, že stovky miliard dolarů, které již byly utopeny v ropovodech, uhelných dolech, ropných rafineriích a frakovacích plošinách, jsou fixním kapitálem. Mají velkou hodnotu, ale nejsou to peníze na bankovním účtu, které lze rychle investovat jinam, přeměnit na akcie nebo nemovitosti nebo převést na jinou měnu.

Uhelné rypadlo o hmotnosti 14 000 tun, ropná plošina na moři: z nich se nikdy nestane něco jiného s podobnou finanční hodnotou. Jsou to utracené peníze, investice, která je pro kapitalisty užitečná pouze tehdy, pokud ji mohou nadále používat k těžbě uhlí nebo k těžbě ropy. Toto ekonomické pravidlo platí bez ohledu na to, zda je dotyčným kapitalistickým podnikem ExxonMobil, saúdská státní ropná společnost nebo čínská petrochemická korporace vlastněná komunistickou stranou (která byla v roce 2021 uvedena jako největší energetická společnost na světě).

Kapitalismus (včetně toho, který praktikují všechny socialistické vlády na světě) je založen na růstu. Pokud investice do zelené energie rostou, což vede k nárůstu celkové výroby energie, cena energie se sníží, což znamená, že velcí výrobci budou vyrábět více jakéhokoli zboží, které produkují, čímž se jejich výrobky zlevní v naději, že si jich spotřebitelé koupí více. V důsledku toho se zvýší celková spotřeba energie. To platí pro energii ze všech dostupných zdrojů, zejména z těch nejzavedenějších – fosilních paliv.

Po desetiletích investic se zelená energie konečně stane cenově konkurenceschopnou nebo levnější než energie z fosilních paliv. K tomu začalo docházet teprve v posledních několika letech, i když ceny stále kolísají v závislosti na regionu a druhu výroby energie. Průmysl fosilních paliv neopustil své provozy ani nesnížil výrobu. Mnoho společností dokonce ani nezajišťuje své investice tím, že by je rozdělovaly mezi fosilní paliva a zelenou energii. Dělají však to, že více investují do nových projektů v oblasti fosilních paliv. To je základní kapitalistická ekonomie: pokud se u produktu snižuje cenová přirážka, jediným způsobem, jak si udržet nebo zvýšit zisky, je zvýšit celkovou produkci. To vysvětluje, proč byl rok 2023 pro nové projekty v oblasti fosilních paliv rekordní.

Existuje ještě jeden způsob, jak zvýšit zisky: snížením výrobních nákladů. Pro průmysl fosilních paliv to znamená snížení bezpečnostních a ekologických standardů, což implikuje více nehod, více znečištění, více úmrtí.

Vědělx jsme, že to přijde. Říkalx jsme, že se to stane. A bylx jsme vyloučenx z debaty, v mnoha případech zabitx nebo uvězněnx, protože zoufalá potřeba věřit, že nás vláda může zachránit, je ještě větší než závislost na fosilních palivech.

Ale kapitalismus nemá na této planetě budoucnost. K řešení této krize budeme potřebovat dalekosáhlou revoluci.

U každého roku představuje světle modrý sloupec „čistou“ energii a tmavě modrý sloupec fosilní paliva. Zdroj: Zpráva World Energy Investment 2023 report.

Přestože každoroční investice do „zelené“ energie výrazně rostou, pokračuje také nárůst výroby a spotřeby fosilních paliv. Zdroj: Statistical Review of World Energy 2023.


Co tedy budeme dělat?

Musíme změnit způsob konverzace. Musíme se připravit na dlouhodobou perspektivu. Musíme podporovat boje, které mohou přinést malá vítězství a zvýšit naši kolektivní sílu, a prohloubit náš vztah k území, které nás může uživit. Především si musíme představit lepší budoucnost, než jakou nám připravují.

Mluvme

Druh společenské transformace – globální revoluce –, který dokáže zahojit rány, jež jsme uštědřilx samotné planetě a všem jejím živým systémům, bude muset být větší než cokoli, co jsme kdy zažilx. Tato krize chytá do pasti a poškozuje nás všechny; reakce na ni bude vyžadovat co nejvíce z nás.

Představte si všechny lidi ve svém životě, které nechcete nechat zemřít hlady, na rakovinu, při extrémních povětrnostních jevech nebo zastřelit policií či jinými zastánci bílé nadřazenosti.

Nemusíte všechny tyto lidi přesvědčovat, aby se stalx anarchistickými revolucionáři. Stačilo by některé z nich přesvědčit, aby stáhlx svou loajalitu vůči dominantním institucím a mainstreamovým reformním hnutím a sympatizovalx s revolučním přístupem, nebo alespoň pochopilx, proč má takový přístup smysl.

Jedním ze způsobů, jak k tomu přistoupit, je položit otázku s nezpochybnitelnou odpovědí, otázku, která se přímo týká problému, který se jich dotýká nebo je motivuje. Například:

  • Kolik lidí ročně zemře v důsledku nedostatku čisté vody, hladomoru, extrémního počasí, znečištění ovzduší a dalších příčin souvisejících s ekologickou krizí? Nejméně 10–20 milionů lidí ročně a jejich počet stále roste.

  • Od roku 2017 se investice do obnovitelných zdrojů energie každoročně zvyšují. V roce 2022 bylo do obnovitelných zdrojů energie investováno více než patnáctkrát více než v roce 2004. Bylo to pro investory výhodné? Ano. Roční investice činí více než bilion dolarů a zisky přesahují sto miliard, ačkoli investoři ukázali, že své peníze ze zelené energie rychle stáhnou, když ziskové marže klesnou. Co se za stejnou dobu stalo s globálními emisemi CO2? Vzrostly o třetinu. A produkce fosilních paliv ve stejném období? Ta se zvýšila o 40 %. Jsou tyto hodnoty zhruba stejné jako tempo růstu emisí uhlíku a produkce fosilních paliv v předchozích desetiletích? Ano. A co to znamená? Rozmach investic do zelené energie nijak nezpomalil produkci fosilních paliv a emise uhlíku, a to ani v případě, že nové projekty těžby fosilních paliv jsou obtížnější a nákladnější.

  • Naše voda, vzduch a potraviny jsou plné jedovatých chemikálií. Mnohé z nich souvisejí s výrobou plastů, pesticidů, věčných chemikálií (perfluoroalkylové sloučeniny, PFAS), těžbou a spalováním fosilních paliv. O nebezpečnosti většiny těchto sloučenin víme již desítky let a některé z nich jsou zakázány nebo regulovány různými vládami. Celkově lze říci, že se množství těchto toxinů v našem životním prostředí zvyšuje, nebo snižuje? Zvyšuje se. Co udělala řada velkých chemických společností v reakci na zákaz PFOA (perfluorooktanová kyselina, jedna z PFAS), toxické „věčné chemikálie“? Přešly na výrobu jiných PFAS, o nichž je rovněž známo nebo se předpokládá, že jsou toxické. Víme, jak účinně jsou tyto zákazy vymáhány? Pět let poté, co v reakci na tlak vlády souhlasily s postupným vyřazením PFOA, chemické továrny DuPont stále vypouštěly PFOA do podzemních vod. Pravděpodobně to dělají i nyní, ale postižené komunity nemají prostředky, aby to zjistily, a vláda to nemonitoruje.

  • Podívejme se na paralelní problém, abychom zjistili, zda takový reformismus přinesl výsledky v jiných souvislostech. V roce 2020 se města a státy po celých USA snažily uklidnit hnutí proti policejním vraždám přijetím opatření k zajištění odpovědnosti policie, od školení rasové citlivosti přes kontrolní občanské komise až po přísnější pokyny pro použití síly a povinné kamery na těle. Snížil se od té doby počet policejních vražd? Ne, naopak se zvýšil.

Po sdělení odpovědí na tyto otázky můžete zdůraznit, že reforma stávajícího systému je neúspěšná strategie, a zeptat se jich, zda jsou odhodláni zkoušet stejnou strategii znovu a znovu a doufat v jiné výsledky.

To by vám mělo umožnit zjistit, kteří z lidí ve vašem okolí jsou schopni zpochybnit paradigma, v němž žijí a kteří jsou oddáni falešným přesvědčením, jež jsou základem tohoto paradigmatu. S druhou skupinou neztrácejte čas. Ať už mají jakékoliv spásné a krásné vlastnosti, snažit se s nimi jednat prostřednictvím rozumu, etiky a logiky se míjí účinkem. Když lidé trvají na tom, že věří věcem, které jsou prokazatelně nepravdivé, je to buď proto, že jim tato víra poskytuje pohodlí, nebo proto, že jim přináší moc a zisk. Debata to pravděpodobně nezmění.

Musíme změnit konverzaci na úrovni celé společnosti. Potřebujeme, aby lidé rozuměli našim argumentům; potřebujeme zajistit, aby hlavní proudy ortodoxních názorů byly vnímány jako kontroverzní, a ne jako přijatelné.

To znamená zdiskreditovat Pařížskou dohodu, OSN, Extinction Rebellion a velké nevládní organizace, stejně jako celou strategii nahrazení fosilních paliv zelenou energií při zachování globálního ekonomického systému beze změny. Jediné, co se jim kdy podařilo, bylo vydělat spoustu peněz. Stejně tak je třeba popularizovat jasnější chápání funkce policie v historických souvislostech a dopadu ekonomické produkce založené na růstu na naše zdraví a skutečnost, že žádná vláda pravděpodobně nepodnikne kroky ke zmírnění některé z těchto škod.

Zaměřme se na lidi, kteří jsou schopni se změnit. Když lidé začnou měnit své názory, pomůže jim, když to budou moci spojit s okamžitou změnou svého jednání. Pomozte jim identifikovat něco malého, co mohou udělat. Například:

  • Přesměrujte dary od velkých nevládních organizací na fondy právní obrany pro obránce půdy, na sbírky na projekty obrany půdy a na alternativní média a vydavatele, kteří prezentují realistický pohled na krizi;

  • Napište dopis někomu, kdo je uvězněn za ekologicky zaměřenou sabotáž nebo obranu proti policii, nebo někomu, kdo se organizuje za lepší zacházení a prostředky pro přežití uvnitř vězeňského systému;

  • Šiřte na sociálních sítích zprávy o bojích na obranu domorodé půdy po celém světě;

  • Reagujte na mainstreamové environmentální kampaně nebo na struktury OSN pro změnu klimatu, poukazujte na to, že jde o podvod, a odkazujte na masově rozšířené články, jako je tento;

  • Požádejte místní knihovny a knihkupectví o objednání knih s realistickým pohledem na ekologickou krizi;

  • Založte s přáteli čtenářskou skupinu;

  • Zúčastněte se protestu;

  • Podpořte místní komunitní zahradu, distribuční místo pro bezplatné potraviny nebo oblečení, skupinu pro snižování škod nebo iniciativu za transformační spravedlnost;

  • Přeměňte trávník na zahradu s původními divokými květinami a jedlými rostlinami;

  • Experimentujte s guerillovým zahradničením.


South Central Farm. Tato zahrada v Los Angeles, o níž se diskutovalo v Rolling Thunder č. 4, živila stovky rodin a bránila zelený prostor v městské pustině.

Buďme upřímní

Apokalypsa už začala. Po celé dekády umírají každoročně miliony lidí – a nyní desítky milionů lidí – na následky této ekologické krize. Překonalx jsme úmrtnost v nejhorších letech druhé světové války a holocaustu, i když nepočítáme oběti horkých válek, které jsou vedeny od Nigeru po Palestinu – i když i tyto války jsou s touto krizí spjaty.

A co víc, neznámý počet živočišných druhů – pravděpodobně tisíce – je každoročně dohnán k vyhynutí. Četná stanoviště a ekosystémy jsou navždy ztraceny. Globální biomasa, tedy celkový objem všech živých bytostí na planetě, se výrazně snižuje. Voda, vzduch a půda jsou plné jedů. Klimatické cíle v oblasti snižování emisí uhlíku jsou pravděpodobně příliš optimistické; již 26 let před rokem 2050 (cíl OSN pro dosažení „čistých nulových“ emisí) překračujeme četné kritické body a prognózy nejmocnějších států a největších korporací naznačují, že se nám nepodaří splnit zbožné přání do roku 2050. Konec světa už probíhá.

Abychom mohlx udělat to, co je třeba, musíme to přijmout a pustit se do toho. Utrpení už je tady. Hromadná smrt už je tady. Ale po každé smrti přichází nový život a na této planetě bude život existovat, dokud Slunce za několik miliard let nezačne kolabovat. Je to pro nás otázka života a smrti, takže ji musíme brát vážně a přinášet oběti, ale protože už je „pozdě“, můžeme se zaměřit na kvalitu a dlouhodobé zarámování, a ne se nechat unášet povrchní a vyčerpávající naléhavostí.

Přinejmenším jedna věc je jistá: živá společenství na této planetě na tom budou mnohem lépe, pokud zrušíme stát a kapitalismus. Pokud se nám to nepodaří za našich životů, budou na tom i tak lépe – budeme na tom lépe, pokud jsme narušilx jejich hegemonii, pokud většina lidí dokáže pochopit, že dominantní instituce jsou zodpovědné za to, co se děje, pokud jsme zvýšilx naši schopnost kolektivního uzdravení a přežití.

Začněme

Existuje mnoho způsobů, jak boj podpořit. I když je snadné propadnout demoralizaci, když se většina ropovodů, vojenských základen, dolů a dalších megaprojektů, proti kterým se stavíme, přesto buduje, je nezbytné se angažovat. Revoluce není lineární postup – není to tisíc malých vítězství, která se kumulují v jedno velké vítězství. Ano, je třeba ukázat, že někdy můžeme vyhrát, ale jde také o radost a zkušenosti, které si odnášíme, o taktické a strategické instinkty, které rozvíjíme, o technické know-how, o vztahy, které budujeme, o nadšení z toho, že jsme donutilx policii stáhnout ocas a utéct, o uvědomění, že autority uvnitř i vně hnutí nás jen brzdí, o to, jak se v boji ukazuje, že všechny různé oddělené problémy, všechny různé formy útlaku spolu souvisejí.

Musíme se zapojit do přechodných bojů způsobem, který lidem pomůže objevit a procvičit si takové taktiky a strategie, které budou nezbytné pro dlouhodobou změnu.

Mnoho bojů v posledních desetiletích nám dodalo energii a dalo nám lekce, na které bychom nemělx nikdy zapomenout – povstání v Oaxace, Řecku, Francii, Hongkongu a Chile, decentralizovaná pléna hnutí Occupy, nekompromisní antirasismus protipolicejních vzpour, radostné znovuzískávání veřejného prostoru vyjádřené akcí Reclaim the Streets, obsazování lesů od Hambachu po Chimki, strategický postoj hnutí Stop Cop City a další.

Rozhlédněme se

Přežití začalo včera. Lidé v zemích, které již zažily kolaps, stejně jako domorodé a černošské komunity z nižších vrstev po celém světě, už mají náskok. Učte se od těch, kteří z těchto zkušeností vycházejí. Pak důvěrně poznejte své území. Zjistěte, odkud by se mohly vzít potraviny a jaké úpravy budou potřebovat obydlí v nejextrémnějších ročních obdobích, nebo pokud dojde k výpadku elektrické sítě. Stanovte si způsoby komunikace a koordinace pro případ, že přestanou fungovat telefony a internetové připojení. Zjistěte, jak se můžete dostat k čisté pitné vodě. Zjistěte, kde je nejvíce kontaminovaná půda, aby v ní nikdo nepěstoval potraviny. Zjistěte, jak jsou koordinováni bělošští supremacisté.

A pak se dejte do práce a vytvořte více komunitních potravinových zdrojů, stabilnější přístup k bydlení a více sítí kolektivní sebeobrany. Podpořte jakýkoli projekt, který vás inspiruje a který nás všechny posílí jak teď, tak v jakékoli pravděpodobné budoucnosti, ať už půjde o kolaps, rostoucí autoritářství nebo revoluční občanskou válku.

Spojení s našimi specifickými územími bude pravděpodobně znamenat rozchod s homogenizujícími ideologiemi, které trvají na tom, že jsme všichni stejní; které nemohou vzít v úvahu skutečnost, že každý z nás má odlišnou historii a potřeby a že tato historie některé z nás staví do konfliktu; nebo které zakládají svou představu sociální transformace na předem stanoveném programu či představě povinné jednoty. Budoucnost, kterou bychom měli vytvářet, je ekosystém bez centra.

Sněme ve velkém

Revoluce je stále možná. Můžeme to říct s jistotou, protože dějiny nám ukazují určité zákonitosti, jak se cyklí v průběhu staletí, a také proto, že vstupujeme do bezprecedentní doby, v níž dominantní instituce používají plány a modely, které jsou už zastaralé.

Všechny naše revoluce v posledních několika staletích byly nakonec neúspěšné. To znamená, že se z nich můžeme poučit, aniž bychom omezili svou představivost nebo předpokládali, že víme, jak bude vypadat úspěšná transformace celé společnosti.

Nebude vycházet z nějakého plánu. Nebude výsledkem triumfu žádné strany. Bude výsledkem nesčetných snů, plánů, spiknutí, šílených nadějí a bitev, které zatím nedokážeme předvídat. Budeme ji vytvářet společně, neustále snít, neustále tkát, protože takový je svobodný život.

  1. O globálních příkladech této represe a o tom, jak je systematicky spojena s nahrazováním radikálních hnutí reformními proudy, pojednávám v knihách The Solutions Are Already Here: Strategies for Ecological Revolution from Below a They Will Beat the Memory Out of Us: Forcing Nonviolence on Forgetful Movements.(Vymlátí z nás paměť: Vnucování nenásilí zapomenutým hnutím).